Před více jak 100 lety

Stanovit přesné datum, kdy byl položen základní kámen českého školního stravování, se dá díky neúplnosti historických pramenů určit jen těžko.

Současné publikace uvádějí, že se české školní stravování datuje od konce druhé světové války. Po druhé světové válce totiž vyšly v platnost první zákony regulující stravování dětí školou povinných. Logicky ale musela těmto zákonům předcházet jistá zkušenost a praxe, a proto jsme si položili otázku: Před vznikem prvních zákonů o školních jídelnách neexistovalo nic, co by bylo těmto jídelnám podobné? Tradice českého školního stravování musí být jistě starší, než je běžně uváděno.

Cílem tohoto projektu není stanovit počátky českého školního stravování od data platnosti prvních zákonů, ale najít první plnohodnotná data, která poukazují na organizovanou přípravu jídla pro děti ve školách.
 



Současná podoba školního stravování se formovala již od pradávna. Bylo tomu již v dobách, kdy byly zakládány první školy. I přes fakt, že povinná školní docházka byla stanovena za vlády Marie Terezie roku 1744, školy v té době existovaly už více jak 400 let. Například nejstarší škola v Praze, sídlící v Jindřišské ulici, byla založena roku 1358 a původně sloužila jako farní škola. Nejstarší kolínská škola je písemně doložená listinou z 25. prosince 1345. Univerzita Karlova byla založena roku 1348 a jen pro zajímavost, nejstarší univerzita na světě byla založena již roku 1088, a to v Itálii ve městě Bologna. 
Můžeme tedy tvrdit, že již v této době byly pokládány základní kameny školního stravování, avšak dokumentů, které by vypovídaly o systému stravování, je z této doby pramálo.

Kde tedy začíná náš příběh ?

 

Jedno krátké zamyšlení na úvod.
Víte, proč se říká „polívka je grunt“?

 

Vezměme to ale pěkně popořádku...

Kde je pomyslná hranice, kdy se dětem ve školách začalo vařit nebo nějakým jiným způsobem zajišťovat strava? Z počátku se zajišťovala strava především pro chudé děti anebo děti tzv. přespolní. Právě pro tyto děti bylo potřeba připravit sytý plnohodnotný pokrm odpovídající své době. To bylo takové jídlo, které se dalo uvařit z dostupných surovin. Vzhledem k tomu, že se jídlo vařilo především z darů, muselo být i velmi levné.

Tradice rozdávání jídla potřebným přitom vychází z dob hladomorů a krizových společenských situací, ve kterých solidarita hrála životně důležitou funkci. S ní je spojen právě vznik polévky, jež svého času zachraňovala celé společnosti a dala vzniknout pozdějším aktům solidarity.

 

Byla jednou jedna polévka, která změnila svět.

 

Benjamin Thompson Rumford byl americký loajalista (takto se nazývali kolonisté, kteří zůstali věrní britské vládě), vynálezce a hrabě, který po prohrané válce za americkou nezávislost uprchl do Bavorska, kde pracoval jako vojenský poradce bavorského kurfiřta. Rumford měl za úkol vytvořit pro bavorskou armádu recept na polévku, která by dodala vojákům co nejvíce živin za co nejnižší cenu a nakrmila tak hladovějící vojáky.

https://da.wikipedia.org/wiki/Benjamin_Thompson

Vytvořil tak Rumfordskou polévku, která byla doslova spásou pro evropskou chudinu 18. století. I přesto, že polévka byla původně navržena pro nasycení podvyživené armády a vězňů v Bavorsku, kde Rumford působil ve státních službách, doznala nakonec polévka větší odezvy napříč celou Evropou v rámci hromadného stravování chudých.

RumfordsuppeZa svůj vynález byl povýšen do šlechtického stavu a získal titul hrabě z Rumfordu a polévka pak po něm získala jméno.

Polévka byla kombinací nejlevnějších, široce dostupných, ale přitom výživných produktů. Základní recept byl tvořet z kostí, brambor, kořenové zeleniny a hrachu. Tak vznikla hustá a výživná polévka. 

Rumford se mimo jiné v Bavorsku zasloužil o rozšíření pěstování a konzumace brambor, které do polévky používal nejprve tajně. Recept také počítal s velkou variabilitou ingrediencí – dalo se doplnit prakticky cokoliv, co bylo zrovna po ruce, od různorodé zeleniny po jakýkoliv druh masa. 

Největším objevem spojeným s Rumfordskou polévkou bylo zjištění blahodárného účinku teplé vody na lidský organismus. Jakýmkoliv způsobem se to může zdát úsměvné, jednou z nejdůležitějších vlastností této polévky bylo, že měla být podávána teplá. Teplá voda strávníka zahřála a díky sekreci žaludečních šťáv povzbuzovala chuť k jídlu. Tím se vykompenzoval fakt, že polévka byla chudá na přísady a vařila se zkrátka z toho, co bylo zrovna po ruce.

Český přírodovědec a filosof Josef Jaroslav Kalina o ní ve svých spisech píše: „Neníť žádného potravního prostředku, který by byl při stejných, ani i vyšších útratách tak vydatný, živný a silný jako tato polívka.“

Rumfordská polévka způsobila gastronomickou revoluci – a právě od ní se mimo jiné odvíjí důležitost polévky v našem stravování.

Rumfordská polévka je také prvním vědecky založeným pokusem o přípravu stravy bohaté na živiny.

V Čechách se v době hladomoru v roce 1817 podávala chudým zdarma. Také v polovině 19.století pomohla v Irsku zmírnit následky hladomoru způsobeného neúrodou díky bramborové plísni. Polévka se později začala zpravidla podávat i chudým a dělníkům. Postupem času se proto stala symbolem chudoby.

* Pro zajímavost: Rumfordská polévka je dodnes tradičním pokrmem na Oktoberfestu. Příležitostně se vaří i na různých historických slavnostech, u nás třeba na hradě Pernštejn.

 

Recept:

Do hrnce se nalije voda, do které se přidají kosti na vývar, přes noc namočené luštěniny, kořenová zelenina, nakrájené brambory.
Nechá se vařit, až tvrdší suroviny (luštěniny a brambory) změknou.
Polévka se osolí a dochutí pepřem a zázvorem, který může být čerstvě nastrouhaný i mletý.
Luštěniny se často přidávaly semleté, což polévku zahustilo a pokrm byl snadněji stravitelný.
V původním Rumfordově receptu se příliš nepočítá s masovou složkou, neboť maso bylo drahé, což se řešilo například přidáváním želatiny z kostí.
Vzhledem k malému množství tuhých surovin se do polévky přidávaly kousky nakrájeného opečeného chleba (předchůdce dnešních krutonů), čímž pokrm vypadal sytější.

(zdroj https://cs.wikipedia.org/wiki/Rumfordsk%C3%A1_pol%C3%A9vka)

 

Vraťme se ale k našim školním jídelnám...

Až do nedávné minulosti byl náš stát velmi malý a moc nezasahoval do sociální oblasti. Pomoc potřebným se řešila na bázi rodinné solidarity, v místních komunitách, případně ji řešily církevní organizace nebo bohatí mecenáši. To se týkalo i školního stravování (především chudých) dětí.

Od poloviny 19. století byly zakládány tzv. polévkové ústavy, které připravovaly stravu pro školní mládež, z počátku příležitostně, později denně.

Právě Rumfordská polévka se začala později vařit i pro děti v polévkových ústavech, kde byla většinou přilepšována masem.

Polévkové ústavy zakládali mecenáši z řad šlechty a buržoazie, církev (především ženské řeholní řády) nebo fungovaly jako svépomocná družstva, na jejichž provoz přispívali rodiče malých strávníků. Ústavy připravovaly nejčastěji polévky, kaše nebo mléčné produkty.

*Věděli jste, že kaše byla základem jídelníčku chudých lidí již ve středověku?

 

Nejstarší polévkový ústav se podle zpracovaných fondů národního archivu nacházel v Cerekvici na Bystřicí od roku 1876. V tomto archivu jsou ale pouze fondy ústavů, které fungovaly jako svépomocné spolky. Nejsou zde ústavy vedené bohatými mecenáši, které vznikaly už dříve.

 

Fungování polévkového ústavu vtipně zachytil Jaroslav Hašek v povídce Polévkový ústav. Povídka byla též zfilmována (Haškovy povídky ze starého mocnářství, rež. Miroslav Hubáček, 1952).


zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=LSO6aSrUTVI

Děti se ale nestravovaly jen v polévkových ústavech.

Místní děti často odcházely na obědy domů, kde jim maminka nebo babička přichystaly oběd. Některé, a především ty bohatší, dostávaly na oběd kapesné, a tak se stravovaly v okolí školy. Kupovaly si různé pečivo, chodily ke statkáři pro tvaroh, mléko … a v létě si trhaly ovoce, kterého byl všude dostatek.

Někteří školníci si během přestávek či času oběda přivydělávali přímo ve škole prodejem jídla. Nejčastěji připravovali párky, které byly mezi tehdejšími dětmi nejoblíbenější.

Asi vás překvapí fakt, že u dětí bylo zcela běžné a společensky tolerované pití alkoholu. Mladší děti pily pivo, starší i víno a lihoviny. Děti dokonce mohly alkohol v malém množství pít i ve školách.


 

OTÁZKY K ZAMYŠLENÍ

Kdo to byl kurfiřt a o jakém kurfiřtovi se v článku bavíme?

Kdo to byl mecenáš?

Co vše si děti mohly koupit v době přestávek od školníka?

Kam si děti chodily pro jídlo během oběda, když ještě nebyly školní jídelny?

Kdo byli přespolní studenti a proč se jim tak říká?

Jaké množství alkoholu mohly děti během dne pít a kdy se tato zvyklost zakázala?


 
Máte-li doplňující informace, dokumenty či fotografie doplňující tento článek, pošlete nám je na info@100letspolecne.cz a my je zveřejníme.

Rešerši informací pro tento článek vypracovala Asociace recentní archeologie. ara