První republika

Stanovit přesné datum, kdy byl položen základní kámen českého školního stravování, se dá díky neúplnosti historických pramenů určit jen těžko.

Současné publikace uvádějí, že se české školní stravování datuje od konce druhé světové války. Po druhé světové válce totiž vyšly v platnost první zákony regulující stravování dětí školou povinných. Logicky ale musela těmto zákonům předcházet jistá zkušenost a praxe, a proto jsme si položili otázku: Před vznikem prvních zákonů o školních jídelnách neexistovalo nic, co by bylo těmto jídelnám podobné? Tradice českého školního stravování musí být jistě starší, než je běžně uváděno.

Cílem tohoto projektu není stanovit počátky českého školního stravování od data platnosti prvních zákonů, ale najít první plnohodnotná data, která poukazují na organizovanou přípravu jídla pro děti ve školách.


Z českých kronik

Chanovice 1903

V zimě roku 1903 a 1904 byl pro přespolní děti zřízen polévkový ústav, který finančně podpořila Pavlina Schmidlová se svou dcerou a další zámožnější občané Chanovic. Polévkový ústav umožnil školní docházku více dětem. Peníze na školní pomůcky pro nejchudší děti se získávaly z divadelních představení, z výstav žákovských prací a také z darů zdejšího velkostatku . zdroj

Benešov, 1907

"Polévkové ústavy začaly bilancovat. Např. v Pyšelích vydali do března 10 tisíc polévek, průměrně 129 dětem denně. Velkou zásluhu měl baronský pár Mattencloitů. I v „neúrodných“ Zdislavicích rozlili 2350 talířů výživné polévky. V Neveklově zatoužili po měšťanské škole, ale myšlenka měla hodně nepřátel. Prý by přišla stát na 40 tisíc zl. ročně, ale hlavně sedláci by přišli o čeleď. „Študovaným“ by se ke koním a kravám nechtělo ... " zdroj

Benešov 1908

Polévkové ústavy zase sytily chudé žáky. V Týnici dávali lidé kromě peněžních darů i naturálie. Pan Korbel poslal hovězí hlavu, Voráček z Bukovan dva pytle brambor, Berka z Brodců dva bochníky chleba. zdroj

 

Polévkové ústavy 

Tradice polévkových ústavů se datuje již od 1. poloviny 19. století. Tyto ústavy a další jiné subjekty, například mléčné kuchyně, které zajišťovaly stravu dětem školou povinných, se postupem času zakládaly po celých Čechách.

Polévkové ústavy se sice těšily velkému rozmachu, ale stále se v nich převážně vařily husté polévky, ke kterým žáci zakusovali pečivo - chléb či housku. Ne každá škola však měla možnost připravovat teplé polévky. Tam, kde nebylo možné uvařit teplou polévku, bylo dětem podáváno pouze pečivo a mléko.

Ústavy, zprvu fungující díky podpoře mecenášů a charitativním darům, byly s počátkem 20. století částečně dotovány i ze státní kasy. Stále však platilo, že strava byla poskytována především dětem ze slabých sociálních rodin a přespolním žákům, kteří neměli možnost jít se domů najíst.

Přečtěte si o počátcích školního stravování v našem předchozím článku. 

soup-3310066_1280

 

Zemská komise pro ochranu dítek a péče o mládež v Království českém

Roku 1907 byl založen spolek s názvem Zemská komise pro ochranu dítek a péče o mládež v Království českém. 

Jednalo se o spolek působící na území celých Čech, který zajišťoval péči o chudé děti a mládež, vedl několik škol, učilišť, internátů, polepšoven a sirotčinců, přispíval na péči matkám samoživitelkám a pěstounům, zaopatřoval sirotky. Jednou z vedlejších činností byla i příprava obědů pro školou povinné děti v době nouze.

Komise získávala finance na svou činnost z příspěvků svých členů, darů, pořádání společenských akcí a postupem času později i od státu.

Tento spolek byl roku 1917 přejmenován na Českou zemskou komisi pro péči o mládež, roku 1933 na Zemské ústředí péče o mládež v Čechách a nakonec byl roku 1949 zrušen. I další země - Moravské, Slezská, za Československa i Slovenská, měli své komise fungující na stejném principu.

 
Tuhá česká zima

Během zimy 1928/1929 dlouhodobě panovaly mrazy až -30 stupňů, což se projevilo na zdraví školních dětí. Československá vláda proto uvolnila České zemské komisi 5 milionů korun, aby uspořádala “pomocnou stravovací akci pro potřebné děti”.

Komise zřídila na území celého státu kolem tisíce vývařoven (především ve školách), ve kterých se stravovalo více jak 68 tisíc chudých dětí. Během jedné zimy zde bylo vydáno 3 750 000 dávek jídla.
Pomocná stravovací akce pro potřebné děti proběhla v menším rozsahu i následující zimy.


Oběd za poukázku

Během 30.let 20.století dostávaly děti jídlo na základě poukázek, které dětem přidělovali učitelé po posouzení potřebnosti. Polévkové a jiné ústavy byly již v této době podporovány státem. I přesto, že stát nehradil veškeré náklady spojené s fungováním polévkových ústavů, vynaložil ve školním roce 1936/37na polévkové ústavy přes tři miliony korun, což za první republiky byly velké peníze.

Je tedy jasné, že se již ve 30. letech 19. století dalo hovořit o státem organizovaném stravování dětí.

 

V polévkových ústavech se stravovali jen ti nejchudší či přespolní děti, co ale jedly děti z dělnických rodin či vyšších sociálních vrstev?

První republika, to byla noblesa a elegance, a to nejen v oblékání, ale i ve stravování. V bohatých rodinách nebylo nezvyklé, že se k večeři jedli šneci, humři, raci, jehněčí kotletky nebo tatarský biftek.

V dělnických rodinách se během pracovního týdne téměř nejedlo maso. Maminky dětí ale i z mála uvařily velmi chutný oběd.
Velmi oblíbenými byly například nudle s mákem, celerová polévka nebo tzv. lepenice.

Recept na lepenici

Oloupané brambory, nakrájené na malé kousky uvaříme v osolené vodě doměkka.
V druhém hrnci povaříme 2-3 minuty kasané zelí, trochu vody, ždibcem drceného kmínu. Cibuli nakrájenou na půlkolečka osmažíme na troše sádla dozlatova.
Hotové slité brambory rozšťoucháme, smícháme se slitým uvařeným kysaným zelím, škvarky a osmaženou cibulkou.


Malé okénko do roku 1933.

Vyprávění paní Tuliové z Prahy.

Narodila jsem se v roce 1933. Pocházím z 11ti sourozenců. Naše rodina se řadila mezi ty chudé, byli jsme bez hospodářství, měli jen pár slepic, prase, kozu a králíky. Kůň sloužil k přepravě zboží na trh.

Do školy jsme chodili jako děti pěšky, cca 4km tam a zase zpět. K jídlu do školy jsem dostávala chleba, který mi maminka schovávala do kastrůlku. Když bylo lépe, tak  byl chléb pomazaný sádlem nebo byla bramborová placka. V létě byla strava pestřejší o cestou natrhaná jablka, švestky, třešně apod., dle toho, co bylo cestou, zkrátka to, co právě zrálo. Za války mi maminka dávala lístky na jídlo, za ty jsem si pak kupovala v obchodě housku a trochu nejobyčejnějšího salámu. Vejce nebyla a když ano, byla ku potřebě celé rodině – nedělalo se, že by dítě dostalo a snědlo si vařené vejce.

Pití jsme si nekupovali, natočili jsme si ve škole vodu z kohoutku.

 


OTÁZKY K ZAMYŠLENÍ

Jak fungoval přídělový systém poukázek? Podle čeho byly poukázky přidělovány a co se za ně dalo pořídit?

Fungoval ve Vašem městě polévkový ústav? Kde sídlil?

Stravování nejen žáků bylo zajišťováno díky charitativním darům. Kdo nebo co byla tato "charita"?


 
Máte-li doplňující informace, dokumenty či fotografie doplňující tento článek, pošlete nám je na info@100letspolecne.cz a my je rádi zveřejníme.


Rešerši informací pro tento článek vypracovala Asociace recentní archeologie.  ara


Pokračování příběhu si přečtěte v dalším článku zde