Socialismus

Stanovit přesné datum, kdy byl položen základní kámen českého školního stravování, se dá díky neúplnosti historických pramenů určit jen těžko.

Současné publikace uvádějí, že se české školní stravování datuje od konce druhé světové války. Po druhé světové válce totiž vyšly v platnost první zákony regulující stravování dětí školou povinných. Logicky ale musela těmto zákonům předcházet jistá zkušenost a praxe, a proto jsme si položili otázku: Před vznikem prvních zákonů o školních jídelnách neexistovalo nic, co by bylo těmto jídelnám podobné? Tradice českého školního stravování musí být jistě starší, než je běžně uváděno.

Cílem tohoto projektu není stanovit počátky českého školního stravování od data platnosti prvních zákonů, ale najít první plnohodnotná data, která poukazují na organizovanou přípravu jídla pro děti ve školách a ukázat, jak se školní stravování vyvinulo až do dnešní podoby.

 


Dětské stravování a ideologie

Tak jak šel čas a společnost čím dál tím více upínala svou pozornost na správné stravování dětí, prošli jsme si celou řadou růzých ideologií týkajících se správného stravování a zdraví prospěšných potravin pro děti.

Například po válce se u nás ve velkém množství rozšířilo pití čaje, který byl podáván i ve školních jídelnách. V letech 1945-1948 se jeho konzumace zdůvodňovala britskou tradicí a později, vzhledem k politickým poměrům, se pití čaje zdůvadňovalo spíše tradicí ruskou. Tak či onak, čaj se stal neodmyslitelnou součástí našeho jídelníčku a tento zvyk -pít čaj, přetrval dodnes.

Další ideologie, tentokrát se opírající spíše o nitruční hodnoty ve stravě, vznikla na základě knihy Fridricha Engelse, Dialektika přírody. Podle něj byly bílkoviny zdrojem životní síly buněk. Na základě této teorie se dětem v jídelnách od 50. let připravovaly potraviny bohaté na bílkoviny.

fialektika přírody

 

Přečtěte si předchozí článek, který vypráví o prvních školních jídelnách.

 

Potraviny určené pro děti a boj s obezitou

Společnost se poválce opravdu ze všech sil snažila nakrmit velkou masu lidí. Díky tehdy vznikajícím novým potravinovým společnostem přicházely stále nové a nové trendy. Díky líbivým reklamním kampaním se některé ne příliš zdravé produkty staly tak populárními, že se těší velké slávě dones.

Roku 1954 byly uvedeny tři potravinové produkty určené pro děti: ovocná šťáva Pribinka, Pribináček a Polárkový dort.

A další následovaly: sušenky Horalky (1959), kondenzovaná smetana Jesenka, kondenzované mléko Piknik, kolový nápoj Aro Cola (1967), žvýkačky Pedro (1968), ovocná limonáda v prášku Vitacit (1969), tvarohový dezert Termix (1976), tvrdé bonbony Bonpari (1977), Vinea (1974), Pepsi Cola 1973, instantní kakaový nápoj Granko (1979).

pedro vitacit pribinka polárka

V Československu se vyráběly i licencované nápoje ze západu: Coca Cola (od 1968) a Pepsi Cola (od 1973).

Tyto i jiné potraviny pro děti se často uváděly na trh během spartakiád.

 

Podívejte se na záběry ze Spertakiády z roku 1985

 

Vedle nově vycházejících potravin, řešily školní jídelny problém s tím, že musely uvařit levně a zasytit. Aby strava z výživového hlediska splňovala vše, co splňovat měla, bylo nutné, aby na ní rodiče přispívali více než do současnosti. Poplatky za stravování stačily pokrýt nároky optimálních výživových norem cca ze 70 %. V této době ale nebylo v politickém zájmu zatěžovat rodiče zvyšováním poplatků za stravu ve školních jídelnách. To ale vedlo k tomu, že kvalita stravy poněkud zaostávala. Důvodů horší kvality jídla bylo ale více. Jídelny měly problémy se zásobování potravinami - nízká kvalita potravin, nabídka a  frekvence dodávek. Jídelny se také potýkaly s častými technickými problémy a tak není divu, že od 60. let přibývá obézních dětí kvůli nevhodnému složení stravy. 

Antonín Novotný v jednom proslovu prohlásil: "Nikde na světě není tolik tlustých dětí jako u nás." Toto nepravdivé tvrzení  se dostalo do obecného povědomí a často se vyslovovalo ve veřejném prostoru.

Proti obezitě se bojovalo například zvýšením cen sladkého pečiva. Od roku 1974 běžel v televizi dokumentární cyklus Nebezpečný svět kalorií. Tento pořad, který moderoval endokrinolog Rajko Doleček a byl velmi populární.

Na druhou stranu v polovině 60. let zasáhla Evropu neúroda, která krátce poznamenala i zásobování školních jídelen. Lékaři v této době zaznamenali podvýživu u dětí závislých na školním stravování.

Doba to byla tedy rozporuplná a plná zvratů.

Podívejte se na ukázku z tenkrát populárního pořadu "Nebezpečný svět kalorií".

 

Technické zázemí jídelen

Polévkové ústavy z počátku nepoužívaly pro své zázemí žádné speciální prostory, jen se jim vymezila místnost ve škole nebo v nedaleké budově. Nepracoval zde žádný specializovaný personál, ale většinou jen členové různých charitativních spolků, donátoři nebo jimi najatí lidé. Pro majetnější donátory bývalo vaření v polévkových ústavech slavnostní společenskou příležitostí, kterou prováděli většinou během církevních svátků nebo svých životních výročí.

Některé nově budované školy z přelomu 19. a 20. století měly specializovanou místnost pro kuchyň. Školy byly v této době budovány v historizujících slozích nebo ve stylu secese. U škol budovaných za první republiky pak byla kuchyň s jídelnou většinou samozřejmostí. Tyto školy byly budovány v novém tzv. národním slohu (rondokubismus, české art deco), později ve funkcionalismu. Po válce vzniklo několik škol ve stylu socialistického realismu, v nichž již byla kuchyň s jídelnou samozřejmostí.

V 70. letech se vlivem nárůstu počtu strávníků mění jídelny ve velkokapacitní vývařovny, v nichž často pracoval nekvalifikovaný personál. Právě od této doby začíná klasické dětské stěžování na školní stravu.

 

Rychlý rozvoj - kvantita nikoli kvalita

Růst škoního stravování byl kvůli zájmu o něj neúprosný a postupem času přestával zvládat uspokojení potřeb všech zájemců o něj. Ministerstvo bylo v té době nuceno vydat směrnici, která regulovala regulovala možnost stravování především pro žáky, jejichž rodiče jsou zaměstnáni nebo žáci jsou přespolní.

Směrnice také definovala mimo jiné funkci samotného školního stravování.
Účelem školního stravování je zabezpečit výživu dětí a žáků v době jejich pobytu ve škole nebo výchovném zařízení a působit na vytváření správných výživových, hygienických a společenských návyků.


Později byla také zřízena krajská a okresní střediska školního stravování, která měla za úkol pečovat o rozvoj školního stravování, zvyšovat kvalifikaci pracovníků jídelen, soustavně s nimi pracovat a dohlížet na plnění úkolů školních jídelen. Významným úkolem těchto středisek byla i výchova učňů v oboru, takže pro zařízení školního stravování byli přímo připravováni speciálně vyučení pracovníci. To zaručovalo přísun mladých, odborně připravených sil do oboru.


Postupný obrat k nutnosti upřednostnit kvalitu nad kvantitou

V 80. letech byl vybudován ucelený systém řízení a kontroly školního stravování, který měl bezesporu vliv na kvalitu jeho služeb. V té době se řízením školního stravování zabývalo především Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí a samozřejmě spolupracovaly i další resorty – zejména Ministerstvo zemědělství a výživy ČSR Ministerstvo financí, cen a mezd. Hlavní úlohu v té době plnily národní výbory prostřednictvím středisek školního stravování.

V této době došlo k výrazným změnám v personálním managementu školních jídelen. Zatímco v 50. letech pracovalo ve školních jídelnách jen 5 % kvalifikovaných pracovníků, koncem 80. let to bylo více než 90 % a to především zásluhou vypracovaného systému školního stravování a plně funkčních středisek školního stravování. Pracovníci kuchyní si mohli doplnit kvalifikaci, kromě toho pravidelně absolvovali doplňující školení, případně kvalifikační kurzy ke zvýšení kvalifikace. Střediska také vychovávala vlastní kuchařský dorost.


V roce 1989 vyšlo zvláštní číslo časopisu Výživa lidu, věnované školnímu stravování. V jednom z časopisů se například uvádí, že v 80. letech se ve školních jídelnách stravovalo téměř 88% žáků zapsaných ve školách. V roce 1989 bylo už více než 11 000 školních jídelen a 2 000 000 strávníků.

 

výživa lidu

 


Máte-li doplňující informace, dokumenty či fotografie doplňující tento článek, pošlete nám je na info@100letspolecne.cz a my je rádi zveřejníme.


Rešerši informací pro tento článek vypracovala Asociace recentní archeologie.  ara